|
Neznámy autor:
O POVODNI RATKOVSKEJ
L.P. 1845 dne 14.juli.
Slyšte múdry národové
šva sä stálo v té Ratkové,
skutek lítosti jest hoden,
že se jim skrze povoden
mnoho škody porobilo
to sä v mnohých mestách stálo.
Lež múdry lud v tomto veku
neprivlastnuje šloveku
takovéto prípadnosti
bars odnesja domy mosty
jako ratkoväne prostí.
Týmto, že jim od víc roky
hubila voda potoky
vytrpel za to pán HOKY,
neščästnja tam jeho kroky.
Šel tade po svojé ceste
zastaviv sä v jejich meste,
tu jak ho náhle spatrili
národ ješte púverčivý,
že positúra veliká
mjeli ho za šjarnoknäžníka.
Tu hned mužové i ženy
buli mocne rozlobení,
obzvlášte páni súkenníci
krišäli v domoch i po ulici
jak to u nich je ve zvyku
narobili hnedky kriku
Když se spolu stretávali
tam nejstaší diškurz mali:
„brat videv si toho vtáka
toho garabonciáš diáka
tu sä či dáko primotav,
aby nám chotár stroskotav.“
Šlovek strašne zarostený
ak tatár starý šedživý
hrubý bruchatý nosatý
pošjarný a bajúsatý
brädu má starú šedživú
ako za starých rimanú.
A tja jeho šitky údy
málo vidžíš takých ludží
chlapisko mašina veliká
súci za šjarno-knäžníka
z jeho piksly dohán smrdev
a strašne na ludží hlädev.
Śva som sä ho tak naläkav
dobre som na rič neklesav,
mav bundu žóto fabenú
a von srščó obrátenú
v takom vysokom klobúku
mahl by s nim meräč múku
Tot nás už pozbaviv chleba
bulo by ho zabič treba,
pomo nech sä zíde cächa
to sä mu len tak nenechá
hoden jest trestu pokuty
preto, že nám ta zväv stupy.
Slyšäli to páni ševci
zišli sä do cächy šicí
vedno i s páni kvažäri
ak mladí tak aj tí starí,
aby tú vec uvážili
a pokutu urídžili,
kotrí v svete rozptýlení
tým museli prijít ženy
Pán cächmajster vec predloživ
a k tomu toto doloživ:
Vec politování nám hodná
a pritom každymu škodná:
povážte to ženy muži
aká škoda lem na ruži.
trpeli zmo pro bludáre
že sä nám túlav v chotáre.
I zahradu Tunákovú
statošniho šlovekovú
znivošiv príval veliký
a nahav mu iba pníky.
V pivovarni v meskom dome
v izbách v chliavoch i komore
trpeli zmo velkú škodu
pre jeho strašlivú podobu.
Śevci skríkli: bermo drúky
zmošiv nám vam zeme, lúky
a na lotra zabimo ho
nezaslúži ništ jiného.
,
......................................................
|
Pán cächmajster hlas povýšiv
tak rozhnevaných učíšiv.
V tom postáv hor edon mladý
a dávav im této rady:
vážená poctivá cächa
jä som nevypadnú z mecha
I jä mám v hlave kus soli
lebo som chodživ do školy.
starobylé to prísloví
latinské temito slovy:
„Per quod quis peccat per idem
ergo punitur ped idem“
“kdo v jaké veci zhrešíva
v takové trestaný býva.“
I naši starí otcové
toto prísloví takové
v prípadnostech užívali
koj daš zajäce požrali;
kapustó ich vyplägali.
i my jak dobrí potomci
pokrašujmo lem za otci
veci rozsúdžič nesnadné,
lem tak na dobre vypadne.
Źe nám tuto skrze vodu
narobiv velikú škodu
šmarmo ho aj my do vody
v šom zhrešiv nech mu to škodží.
Aj rakovi za tú vinu,
koj bú požrav košärinu
ední chceli zuby trhač
a druhí zas nohy zlámač,
aj sä na tom uradžili
by do vody ho šmarili
gezetleno a z vysoka
ta do meskyho potoka.
Ćuš! okríkli ho tí starí
ty si mladý ty netári
švaže s tým starí spravili,
zajäcä šva ulapili
plägali kapusným listom
a tak na tom meste istom
kde priasady bulo zhusta
nebula žädná kapusta,
lebo zajäc rozzlobený
pri tom velkom zavracäní
naostriv si dobre zuby
nenahav nám ani hlúby.
Tak by sä aj tuto stálo
vody je už u nás málo
šmarímo ho v našé zlošči
budemo mač mrzutošči,
lebo vam je patrón vody
ona jemu nezaškodží,
vam sä z né lähko vymoce
horši nám chotár stroskoce.
„Tuž a rak sä nevymotav
a došči chvastom trepotav“
mrzuto im pódav mladý:
„vás pometač šva ste starí,
ši by ste sä vymotali!“
Preto ctený pán cächmajster
inšú pokutu vymyslev
„páni bratä ak je kolvek
nevjamo šva je za šlovek,
najlepši ho dač okovač
do Soboty odšikovač
to je vec pre nás veliká
odsúdžič šiarnoknäžníka.
Edon z nich tam prísedící
zazrev ludží na ulici:
hlä tam idú súkeníci
do meskyho domu šicí
pomo šicä tam za nima
a poradzmo sä mi s nima
ba aspon ho aj pozrjamo
šva je za potvora zvjamo.
Valili sä tam úhrnkom
akoby do vojny s turkom
starí, mladí, ženy, deči
na to divadlo hlädeči.
Každý mav k nemu prístupu
a videč jeho podobu
nadávač nevolníkovi
chodzak hanebnými slovy:
.............................................................
|
„Koby sä urekli na tom
mne ho dač, bú by mu katom“
„Jä by či len robiv muky,
koby tä dostáv do ruky“
„A jä by som ho šedživcä
za konom vliakl do Plešivcä“
„Ej tu si ty dobrý vtáku
träfiv si nám už do saku,
neujdeš ty z našé ruky
budemo či robič muky.“
Tu ho pred súd povolali
tvrdo examenovali,
aby vyznav a netajiv
preš im takú škodu spraviv
neuznával sä ničému
nebo nebyl vina zlému.
A ač nebyl v nišom vina
preci ho jak zlyho syna
odsúdžili pod palice
vyprášič mu nohavice.
Misímo ho poobracäč
vylepič mu päčadvacäč.
To mu vskutku prislúbili
a do derešä zvalili
buli by mu aj vytäli,
než revúšäne prispeli
kterí v tom na jeho štestí
vytrhli ho z té propasti.
Na slovo pána Bartíka
pustili šjarnoknäžníka,
pritom i mladší pán Priefer
caviruval zan jak prítel.
títo jich v tom uistili,
kto je on jim vysvetlili.
Źe je z doliny muránské
ze služby slavné a panské
známy na doline naši
a bývalý šafár maši.
A že je on neni hoden
spravit chvílu, neb povoden.
Tak jim otvorili oši
vyvedli jich z bludu moci,
videli jak v okamžení
ludské súdy búh v nic mení.
Tu sudcove zahanbení
zústali jak omámení
a odišli šicä domó
a nerekli ani slovo.
a jak domó prichádzäli
namrzení bili ženy,
že ich oni nasrdžili
a k posmechu obráčili.
Tatár adta teremtete
my sä túlámo po svete
naveky v zime i v lete
a vy darme doma žerete a serete.
Bez toho zmo v zlych poveščoch
na dedžinách i po mestoch
na Hrone v Liptove a Spišu
v Miškócu aj poza Tisu.
Vezen odišó svú cestú
dav vale Ratkové – mestu,
do blízké dedžiny Ploskva
sprevádzäla ho ruka božská.
Źe vytrhli ho v okamžení
z toho zlýho položení
preto prosil u modlení
Boha o jich osvícení
by neblúdili jak deti
v dobe XV.–ho století,
kde panovala povera
a s nó spojená nevera.
Konec.
|
